Kočka domácí-Felis catus

Kočka domácí
Kočky domácí
Stupeň ohrožení podle IUCN
domestikovaný druh
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chordata) Třída: savci (Mammalia) Řád: šelmy (Carnivora) Čeleď: kočkovití (Felidae) Podčeleď: malé kočky (Felinae) Rod: kočka (Felis) Druh: kočka divoká (Felis silvestris)
Trinomické jméno
Felis silvestris f. catus Ragni a Randi, 1986

Obrázek (tabulka) Kočka domácí: ZDROJ

Text: Kocicky77. (Odborné texty: Wikipedie, příklad: kočka má 6cm dlouhý ocas (není to pravda)

• Kočka domácí-Felis catus (Felis silvestris f. catus)
• Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo a věřili, že mají moc chránit člověka před zlem. Přítomnost kočky v domě znamenala požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy.
• egyptská socha kočky
• V Evropě byla kočka ceněným zvířetem i v raném středověku.

Mýty o černých kočkách (známé):

•  Když přejde černá kočka přes cestu, stane se něco špatného. (Nemožné)
•  90% je kocourů a 10% koček. (Je to možné)

•   

    Pompejská mozaika zobrazující kočku

Popis:

Kočky domácí jsou si, navzdory dlouhému období domestikace, navzájem stále velmi podobné. Obecné rysy stavby těla jsou stejné - kočka má dlouhé tělo s relativně krátkými končetinami, krátký krk, poměrně širokou a krátkou hlavou a středně dlouhý ocas.Kočka je vysoká asi 30 cm, délka těla včetně ocasu dělá pak kolem 80 cm. Kocouři jsou větší než samice a váží asi 3,5–7 kg, hmotnost koček se pohybuje od 2,5–4,5 kg. Srst je obvykle krátká, rovná a přilehlá. Některé kočky srst nemají. Jejich plemeno se nazývá Sphynx. Srst kočky je tvořena až 20 000 chlupy na centimetru čtverečním.

Smysly:

Kočka domácí má vynikající zrak, sluch i čich. Kočky mají výborný sluch, čemuž napomáhají pohyblivé ušní boltce. Kočka domácí má schopnost přesně rozlišit, odkud daný zvuk vychází. Nosní sliznice kočky obsahuje asi 200 miliónů čichových buněk. Chuť je těsně spojená s čichem. Zajímavé je, že kočky nemají schopnost vnímat sladkou chuť. Hmat je ze všech smyslů nejméně vyvinut. Na tlapkách jsou citlivé receptory vnímající vibrace, díky kterým může kočka zaznamenat i nepatrné chvění. Nejcitlivějším místem na těle kočky je jazyk, dále čenich a tlapky. Kočka domácí má dále na hrudních končetinách a na obličeji citlivé hmatové vousy, které ji umožňují orientaci i v naprosté tmě. Kočka je do značné míry necitlivá vůči vysokým teplotám – povrch rozehřátý na 44 °C již člověku připadá jako horký a dotyk vnímá jako bolest, kočka teplotu povrchu vnímá jako nepříjemnou až při 52 °C.

Tohle bylo asi vše důležité. Pokud chcete vědět více tak hledejte na mé stránce, nebo nahoře máte zdroj těchto odborných textů.