Životopis Mourinky/Mourka:

Jmenuji se Mourinka/Mourek (od teď jen Mourinka) a povím vám příběh mé rodiny. Možná nebude přesný, protože už si to tolik nepamatuji.

Roku 2013 jsem se 5. 6. narodil/a. Bylo to super. Když mi byly asi 2 měsíce otevřel/a jsem očka. Měl/a jsem asi 6 sourozenců. Asi 3 z nich zemřeli, protože je pokousala nějaká kočka. My 3 jsme se schovali a utekli. Kde jsou zbylí dva sourozenci nevím, ale myslím si, že já se mám nejlíp. Mám koupené i vyrobené hračky, misku s mlékem, misku s vodou, misku s krmivem, kamaráda, který mě učí lovit myši a paničky a pány, kteří se o mě starají. Myslí si, že jsem kluk (1pro holka a 4 pro to, že jsem kluk), ale jediný kdo si myslí, že jsem holka je McMicka. Ta se o mě ale stará nejvíce. Hraje si se mnou, hladí mě i 30minut, mění mi krmivo a pití z 3 misek vždy na nové, stará se i o kamaráda Jacka, cvičí mě a dalo by se toho vyjmenovat mnohem více.

Jak mě dopravili tam, kde teď žiji?

Bratr od McMicky mě přinesl z domova v náručí. Domov byl tam, kde měl McMicčin bratr kamaráda.

Kde vůbec žiji a líbí se mi to, nebo bych chtěl/a větší přepych?

Líbí se mi to tam, kde jsem a to je zahrada. Boudičky mám sice s Jackem rozbité (můžeme si za to sami, skákali jsme po stříšce, až se začala propadávat), ale v létě, až bude mít McMicka letní prázdniny, tak nám ty domečky opraví a budeme mít zase kde se schovat.

Z textu vyplývá, že 3 jsou v rodině nejdůležitější: McMicka, Jack a Mourinka/Mourek, mám možnost splnit tři přání. Tady každý napíše co by chtěl:

McMicka: Dosbírat body na Miciny.cz, abych koupila kočkám novou hračku.

Já Mourinka/Mourek: Já si přeji, aby se to McMicce podařilo.

Jack: Já si přeji, aby McMicka nasbírala body co nejrychleji, protože si přejeme tu super hračku (doufám, že se jí to povede).

Měnil/a bych něco na okolí mého nynějšího bydlení?

Ne, jasně že ne, je to lepší než v domě, mám tu všechno, víc než si mohu přát.

Je ti líto tvých mrtvých kamarádů?

Ano, ale kdybych vrátil/a čas, nebydlel/a bych tam, kde teď.

Kdy tě podarovali tam, kde jsi teď?

Po 2 měsících, kdy jsem otevřel/a oči.

Co tě tam naučili?

Chodit na WC a jíst z misky.

Co tě naučili tam, kde jsi teď?

Hodně povelů, jist z ruky a hrát hry s paničkou  McMickou.

Otázka na závěr: Máš se tam dobře?

Ano, je to tam nejlepší, lepší domov snad ani není.

Příběh kotěte Fouska

+

Příběh kočičí ubytovny

Určitě každý z Vás zná, jak si zapisoval do knížky první kroky svého koťátka, avšak toto není jen tak takový zápisek. Je to totiž příběh, který se dělí na 2 příběhy, Příběh kotěte jménem Fousek a Příběh kočičí ubytovny. No, nebudu to moc protahovat. Užijte si tyto mé 2 příběhy.

Fousek se narodil 25. 4. 2014 v domě jednoho pána, který bydlí kousek od školy, kde bydlím a to je dost blízko. Je to světle rezavé kotě a v té světle rezavé barvě srsti má i proužky bílé srsti. Toto zbarvení kočky jsem ještě nikdy neviděla. Ta rezavá barva je totiž s nádechem bílé a pruhy jsou taky bílé. Když jsme si jeli kotě vybrat, všechna koťata kvikala. Mamka řekla, že nechce žádná koťata, takže ať nebereme žádné kočky. Jedině kocoury. U toho pána byla nádherná kočička, ale jediný kocourek byl ten rezavý (v té době bezejmenný). Tak jsme si ho zamluvili, pomazlili a šli jsme. Jenže: kotě za námi šplhalo do schodů ať byly vysoké jak byly. Pak ho to přestalo bavit a slezlo. Odjeli jsme. Za týden jsme si pro něj podle dohody měli jet. Když jsme přijeli, řekli nám, že musíme počkat ještě alespoň týden, protože to veterinář doporučil už jen kvůli zdraví koťátka. Další týden jsem nemohla v domluvené pondělí přijet. Měla jsem zápas v národní házené. Navíc byla hrozná bouřka, takže by to bylo asi to poslední, co to kotě slyšelo, protože by ohluchlo. Jeli jsme pro něj ve středu. Když jsme dostali kotě, nesli jsme ho do auta. Bratr mi ho chtěl dát, ale kotě nechtělo dolů a raději mu vlezlo na záda. Byla sranda, protože mu málem vylezlo na hlavu. Doma jsme ho položili na zem. Udělal první krok: Zvedl pravou přední tlapku a položil ji. Pak začal utíkat. Fousek se nám hnal po celé zahradě. Utíkala jsem za ním a chytila ho. Takhle to utíkání pokračovalo ještě třikrát. Doma spravujeme sklep a máme místo, kde skladujeme uhlí a tam se to zrovna opravuje, tak tam Fousek bydlí. Když je venku tak se tam opravuje. Má tam domek po Jackovi a Mourince/Mourkovi a krabicovou myšku po Mourince/Mourkovi a hračky po Jackovi a Mourince/Mourkovi. Má tam hodně věcí, jenže kdybych je vyjmenovala, tak byste to četli půl hodiny. Denně mám vše, ale trochu lituju odloučení od sourozenců a maminky. Je to taky důvod, proč každému členovi rodiny při mazlení lezu do bundy: kvůli zahřátí, jaké mi dávala maminka se sourozenci. Nový domov je dobrý, už umím trochu jíst granule (rozděluji si je na 3 díly).

Kočičí ubytovna

Kočičí ubytovna je místo, kde se Fousek vyvíjí, kde bydlí a hraje si. Zde je jeho místo, kde má pelíšek, hračky, jídlo a další věci. Zde tráví skoro půl dne za den. Zbytek dne je venku. V 8h ráno se ubytovna otvírá, v 6:15 se zavírá. Ubytovna se zavře posuvnou stěnou, kotěti se rožně světlo a jdeme domů. Před uzavřením dostane kotě čerstvé jídlo a pití. Hračky, které by mu mohly ublížit tam nemá. Jen pár míčků a myšiček, pruty jen tak leží na krabici, kde se nedostane. Maximálně se dostane vedle dřeva do škvíry v bedně a tam se chrání před světlem, když chce spát. Ale to jen obvykle. Normálně spí v krabicové myši, nebo v pelíšku (po Mourince/Mourkovi). Fousek dostává krmivo 7x denně a jíst si může, kdy chce a kolik chce a co chce a vybere si, co chce pít a co ne. Vybírá si sám hračky, škrábe se na dřevě nebo na koberci (střeše) od pelíšku.

Snad se vám příběh líbil. Někdy dodělám pokračování. Děkuji za přečtení.