Kočičí první průzkum okolí

Nezáleží ani tak moc na tom, krčí-li se v přepravním boxu čistokrevné koťátko, mourek z útulku, nalezenec od popelnic či stará kočičí dáma, kterou nám někdo daroval. S největší pravděpodobností bude zvíře stresované a bude se bát. Postupujeme proto velmi ohleduplně. Přepravku postavíme do místnosti, kde bude mít kočka krmení a toaletu. V žádném případě se zvíře z boxu nesnažíme vysypat. Dopřejme mu čas a vyčkejme, až ho zvědavost vyláká ven. Plašší kočky patrně okamžitě vyhledají nový úkryt, kde mohou strávit i mnoho dalších hodin. Respektujeme to. Bojácnější kočky se obvykle na první průzkum vydají až v klidu noci. Pokud se náš nový člen rodiny nechá pochovat, odneseme ho nejdříve na toaletu, kde ho posadíme a packou mu párkrát hrábneme do kočkolitu. Dáme mu tak jasně najevo, kde je jeho místo k vyprazdňování. Toto obzvláště u koťat ještě párkrát zopakujeme, aby si umístění záchodu skutečně zapamatovala. S největší pravděpodobností toho nová kočka zpočátku příliš nesní, i tak musí být misky na jídlo i vodu plné.

Jak se kamarádí kočky

Máme-li větší dům, či obývá-li ho s námi ještě další zvíře, dávkujme nové vjemy nováčkovi postupně. Každý den mu otevřeme další dveře, za nimiž se skrývá nová místnost k prozkoumání. Setkání „domorodce“ s „nováčkem“ většinou proběhne první či druhý den. Seznamování dvou koček bývá dramatické: „domorodec“ bývá zvědavý a zároveň rozčilený, kdože se mu vkrádá do rajónu. Též „nováčkem“ lomcuje zvědavost a zároveň i strach. I přes hrůzostrašné vrčení, syčení, ježení, prskání, fackování tlapkami, které seznamování dvou šelmiček v prvních dnech provází, to většinou dopadne dobře a oba se během několik týdnů skamarádí. Do kočičích bojů nezasahujeme – stanovují si tak pozice v hierarchii a své role. Svoji náklonnost dělíme mezi obě kočky spravedlivě, aby na sebe nežárlily. Obecně platí, že kočky si na sebe lépe zvyknou, je-li ta nová mladší než usedlík.

Když jdeme s novou kočkou ven

Pokud chceme pouštět naši novou kočku ven, rozhodně to neuděláme v prvních 14 dnech po jejím příchodu. S pouštěním ven raději otálíme ještě déle a dveře jí otevřeme teprve tehdy, když si u nás zcela zvykne a přijde na zavolání. Pod střechou budeme zpočátku držet i kočku „na ven“. I ona si musí na nové prostředí zvyknout, očichat ho a „ oposlouchat“. Teprve potom přestane mít snahu vrátit se do původního domova.

Kočka a pes

Obecně vžitý názor, že psi a kočky se od přírody nesnášejí, nemusí být vůbec pravda. Hodně záleží na chovateli, jak svá zvířata vede. Máme-li již novou kočku v autě před domem, zavoláme svého psa, ať je svědkem toho, že ji přinášíme domů, že to není vetřelec a že s její přítomností páníček souhlasí. Nováčka zavřeme do nějaké místnosti. Zvířata začnou pravděpodobně komunikovat přes dveře – očichávání, hrabání, syčení, kňučení… Po pár dnech, až si na sebe takto zvyknou, vyměňte jim např. hračky či misky – budou se tak moci neosobně seznámit s pachem toho druhého. Dalším krokem je, že psa vypustíme na celý den na zahradu či ho zavřeme do jedné místnosti, kde pobývala kočka, a ji necháme prozkoumat zbytek domu. V den D, kdy se rozhodneme, že zvířata už konečně pustíme k sobě, připneme psovi vodítko a kočce zajistíme pro všechny případy možnost úniku do vyšších poloh.

Každé zvíře potřebuje na přivyknutí jiné množství času, buďte klidní, trpěliví a nesnažte se ho nutit do něčeho, co samo (zatím) nechce. Předem vše proberte i s dětmi a vysvětlete jim, co s novou kočičkou mohou a co ne. Za pár týdnů se nové prostředí pro kočku stane domovem, kde s vámi bude moci prožít mnoho spokojených let.

Autorka: Iva Musilová